T O N U T Í
Tonutí představuje relativně častou (druhou) příčinu smrti hlavně u mladých lidí do 40 let, 40% utonulých jsou děti. Základní příčinou bývá dušení, buď přímo vniknutím vody do dýchacích cest a plic, nebo reflexivním stažením hrdla v oblasti hrtanu, kdy se voda do plic vůbec nedostane. Proto můžeme tonutí rozlišit na "suché a mokré". Velmi často se u utonulých najde zvýšená hladina alkoholu v krvi. V letních měsících, kdy jsou pro tento, život ohrožující stav, nejideálnější podmínky stoupá bohužel i počet utonulých dětí, které se pohybují v blízkosti vodní plochy bez dozoru rodičů. Takovémuto utonutí dítěte se dá rozhodně předejít, pokud budete mít svou malou ratolest neustále pod dohledem.
Ideální je samozřejmě prevence - příklad ze světa - například v Austrálii existuje, zákonem stanovená, norma pro stavbu malých rodinných bazénů, kdy každý postavený bazén, a v podstatě každá vodní plocha, musí být opatřena plotem s uzavíratelnou brankou s přesně definovanou výškou (tuším 90 cm), jako preventivní opatření, právě proti možnému tonutí.
Voda v plicích způsobuje nedostatečné okysličení tkání a prostupuje do krevního oběhu, kde způsobí rozpad červených krvinek a následné porušení plicních sklípků - plicní otok, to zejména sladká voda. Slaná voda na sebe váže vodu z okolí plicní tkáně a způsobuje plicní otok ihned.
Příznaky - poruchy vědomí, bezvědomí, cyanotické zbarvení odpovídající dušení - zduřelé šedomodré rty, ušní boltce a prsty.
Příčiny: v 80 % tzv. vlhké tonutí – vdechnutí vody do plic, ve 20 % tzv. suché tonutí – pro podráždění hlasivek vodou a jejich stažení. Často dochází k tonutí po požití alkoholu.
První pomoc
Technická - vytažení tonoucího z vody je důležité pamatovat hlavně na zdraví zachránce, pokud by mělo dojít k ohrožení života zachránce, raději se do zásahu nepouštějte (zejména při povodních).
Technika přiblížení - s ohledem na nebezpečnost zásahu se doporučuje pouze zdatným plavcům, nejlépe profesionálním vodním záchranářům, ale kde ho v takové chvíli vzít!!! Zachránce musí zvládnout bezpečně během zásahu několik fází - přiblížení, uchopení, tažení, vynesení a techniku obrany
Přiblížení - s pomůckou, bez pomůcky, snažit se přiblížit co nejrychleji, bez záchranné vesty, aby se mohl potopit, před tonoucím změnit styl plavání na prsa, tonoucího neustále sledovat a zvolit nejvhodnější způsob zásahu.
Uchopení - pokud nejsme profesionální zachránci je nejlepší počkat až tonoucí upadne do bezvědomí, a po té začít teprve jednat, pokud hrozí nebezpečí ohrožení života zachránce, je možné po vzoru Old Shatterhanda, přivést tonoucího k bezvědomí uměle.
Tažení - utonulého držíme za bradu a po zádech s ním plaveme - táhneme - směrem ku břehu, samozřejmě co nejkratší možnou cestou, zdatnější plavci mohou zahájit dýchání z plic do plic již během tažení, obličej postiženého musí být stále nad hladinou.
Vynesení - k vytažení postiženého na hladinu přivoláme na pomoc někoho dalšího, pokud jsme ve vodě i u vody sami s postiženým, snažíme se ho dostat z vody podle aktuální situace, tzn. Najdeme nejpříhodnější místo k vytažení na břeh.
Obrana - pokud tonoucí nespolupracuje a "sápe" se na zachránce, je nutné se vyprostit abychom se neutopili, buď se potopíme a plaveme ke dnu, kdy se nás tonoucí pustí, v případě nouze je možné použít i úder.
Zdravotnická - kontrola základních životních funkcí, zavolat na linku 155, zahájit neodkladnou resuscitaci